Vzpoura bakterií proti antibiotikům
Vydáno: 22.01.2011 10:00
, Autor: Moje Zdraví
Existují bakterie, které získaly schopnost odolávat antibiotikům, a velká většina preparátů je tak na ně krátká. Mluví se o nich jako o rezistentních bakteriích a u odborníků budí velký respekt.
související témata:
Antibiotika
Schopnost bakterií odolávat látkám, které je mají zničit, je ve světě mikrobů častým jevem. I v bakteriální říši totiž funguje touha přežít a přizpůsobit se podmínkám tak, aby přežití bylo možné. Vznik rezistence je jedním ze způsobů, jak toho bakterie mohou docílit.
I mezi bakteriemi platí, že přežije silnější. V praxi to pak vypadá tak, že jeden druh bakterií vytváří látku, která jiný druh bakterií umí zahubit. Odezvou na tento útok je vytvoření nové vlastní látky – enzymu, která ničící účinek zneutralizuje. Toto pravidlo podle všeho platí po celou historii a dalo i základ vzniku antibiotik. Pokud chceme vynalézt účinná antibiotika, je třeba vědět, který mikrob v přirozených podmínkách dokáže s danou bakterií bojovat; pak jen stačí izolovat a laboratorně vyrobit onu ničící látku a následně ji použít v léčbě. Mezi prvními si tento princip uvědomil objevitel penicilinu sir Alexander Fleming, objevitel prvního antibiotika penicilinu, a právě v tom spočívala jeho genialita.
„Rezistentní bakterie tedy z tohoto pohledu nedělají nic jiného, než že se způsobem sobě vlastním brání nepříteli ve snaze mu odolat. Proti smrtícím antibiotikům vlastně nasazují své obranné štíty. Funguje to jako v každém jiném boji. Proti meči je obrana štít. Tak bych popsal princip rezistence. Nicméně mechanismů vzniku rezistence je mnohem víc,“ vysvětluje mikrobiolog MUDr. Filip Prusík z Ústavu lékařské mikrobiologie 3. lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.
Poplach jménem NDM-1
V poslední době se do povědomí lidí dostala superbakterie s označením NDM – 1.
Ve světě mikrobů však zdaleka není jediná, která se umí vzepřít nasazené léčbě. „Jde o bakterie u kterých byl metodami molekulární mikrobiologie objeven gen známý pod označením NDM-1 tedy New Delhi metalo-beta-laktamáza (New Delhi označuje místo, kde byla bakterie s tímto kmenem poprvé popsána, tedy město Nové Dillí v Indii, a metalo-beta-laktamáza je označení skupiny antibiotik, vůči kterým jsou bakterie s tímto genem odolné). Bakterie s touto genetickou výbavou jsou schopné produkovat enzym, který dokáže inaktivovat (vyřadit z činnosti) široké spektrum standardně užívaných antibiotik, čímž se léčba stává neúčinnou.
Nebezpečí je nejen v tom, že bakterie dokáží produkovat tento enzym, ale i v tom, že získanou rezistenci podle všeho předají dalším bakteriálním kmenům, které se tím pádem stanou také odolné vůči antibiotické léčbě. Pak by se na mikrobiálním poli vyskytla celá řada léčbě odolných bakterií, se kterými bychom neuměli bojovat,“ vysvětluje MUDr. Filip Prusík.
Mezi nejčastější bakterie, jež dokáží enzym NDM-1 produkovat, patří jinak celkem mírumilovné střevní bakterie E. coli nebo Klebsiella pneumoniae, která se za běžných podmínek vyskytuje v ústech, trávicím traktu či kůži. Obě bakterie patří mezi mikroby, které jsou u člověka součástí jeho mikrobiální flóry a nejsou patogenní (škodlivé), toto ovšem neplatí, pokud se přemnoží nebo zmutují – pak se stávají i ony člověku nebezpečné.
Turistika bakteriím přeje
Velkým rizikem z pohledu šíření nejrůznějších nákaz je cestování, zejména letecká doprava, která umožní během velmi krátké doby přemístění infikovaného jedince z jednoho konce světa na druhý. Tím se může velmi rychle stát, že původně jen místní problém přeroste v problém globální.
„Tomu nahrává i trend medicínské turistiky, kdy lidé cestují za lékařským ošetřením do jiných zemí, například kvůli lepším cenám, snadnější dostupnosti nebo vyšší kvalitě léčby. Tak se tomu stalo i v případě NDM-1, kdy se bakterie dostala z Indie do Velké Británie. Riziko však nespočívá jen v tom, že se člověk může dostat do rizikové lokality, ale i v tom, že právě nemocnice jsou pro šíření rezistentních bakterií ideálním prostředím. Nemocnice je místem, kde se k léčbě užívají ve velkém antibiotika, a zároveň je zde množství lidí, kteří mají kvůli svému onemocnění, s nímž se léčí, sníženou imunitu. Obojí vytváří velmi dobré podmínky pro vznik bakteriálních kmenů odolných vůči léčbě. Za svého působení ve Velké Británii jsem měl možnost pozorovat kmeny získané od pacientů právě přeložených z nemocnic v častých turistických destinacích. Šlo o pacienty například po automobilových nehodách, kterým se dostalo život zachraňující péče v době a místě zahraniční dovolené,“ říká lékař.
Z pohledu vzniku rezistentních bakterií jsou pak rizikové ty země, ve kterých neplatí legislativní omezení pro získání antibiotik. Jsou to lokality, kde je buď možné antibiotika volně koupit, nebo jsou v léčbě nadužívána.
Méně může znamenat více
Jednou z cest, jak zamezit dalším mutacím u bakterií, je dodržování zásad, které mají platit při léčbě antibiotiky. „Antibiotika by se měla nasazovat cíleně, až tehdy, prokáže-li se bakteriální nákaza a určí se, vůči kterým antibiotikům jsou bakterie vnímavé. Nasazování antibiotik preventivně či bez laboratorního ověření je chybné. Po celou dobu léčby by měla být zajištěna dostatečně vysoká hladina účinné látky antibiotika v krvi, aby došlo k zahubení všech bakterií. Z tohoto pohledu je nejefektivnější žilní podávání antibiotik, u ústního podávání je vždy riziko, že nějaká bakterie přežije. Podstatná je i dostatečná délka doby, po kterou léčba probíhá,“ dodává MUDr. Prusík.
Dalším důležitým krokem je hledání nových druhů antibiotik. Zde je ale potíž v tom, že pokud nové druhy léků nebudou podávány podle zmíněných pravidel, dojde k dalším mutacím, které bakteriím přinesou další odolnost. Tím se boj s nimi uzavře do kruhu, ze kterého nebude výstupu.
Zdroj: Barbora Neubergerová, odborná spolupráce: MUDr. Filip Prusík, Ústav lékařské mikrobiologie 3. LF UK a FNKV, Moje Zdraví 01/2011, žádejte ve své lékárně 
Medispot doporučuje
Další články na podobné téma
Napište svůj názor