Deníček prvních krůčků
Vydáno: 01.02.2012 22:04
, Autor:
Marrtas
Jak synek začíná poznávat svět po svých.
Tak je to tady – malý synek se nám postavil. Bylo to zvláštní. Koukám na něho, jak je v postýlce a přemýšlím, co je na té situaci divného. No, a pak mi to došlo – místo, aby na mě koukal skrz síťku na boku postýlky, kouká si to vrchem. To bylo překvapení v devíti měsících!
Desátý měsíc byl ve znamení stavění se u stolu, křesílkách a gauče. Zatím se jen tak postavil a stál, ale během týdne si to už vykračoval podél vybavení. Takže jsme začali strkat všechny věci dál od kraje. Také jsme vystěhovali víceméně rozbitelné věci ze spodních poliček.
Po tomto veselém období nastalo další krok vpřed – chytání se za ruce a chuť chodit. V tuto dobu však běhal po čtyřech jako závodní koník. Honil se se starší sestřičkou a přišlo mu to k smíchu. Snažil se vylézt kam se dalo. Což se vyhrotilo v době, kdy jsem šla do kuchyně pro čaj. No, a dcerka na mě volá (byli cca 15 m ode mne): „Maminko, podívej se, jak je šikovný Martínek!“. No, šikovný opravdu byl – stál nahoře na klouzačce a smál se na mne. Já prožila zástavu srdce a neuvěřitelně rychlý přesun ke klouzačce.
Dalším významným krokem bylo puštění jedné ruky. A chůze pomocí pouze jedné pomocné ruky byla na světě. To už je veselejší – už se jde chodit i po ulici. Synek miluje chození po obývacím pokoji rychlostí věru hodnou závodníka. Běhá za sestřičkou i jen tak. Bohužel musí mít tu „ruku“ sebou, takže dělám denně 1000 kroků pro krásu.
Šup a už stojíme bez opory a udělal i tři kroky sám! Teď nás čeká odbourání strachu ze samostatného chození. Už má chuť jít pár krůčků k sestřičce a k mamince. Tatínka ještě „ignoruje“, ale co nevidět se to změní.
Pak už jen rozběhnout se do světa pomocí těch nožiček, co se ještě nyní mírně chvějí ze strachu bez opory! Přeji ti synáčku, aby tě vždy nesly ke štěstí a ve zdraví!
Hlásíme změnu - už chodí nám už i k tatínkovi! Dneska nám přešel nejistým krokem obývací pokoj od tatínka k mamince a pak k sestřičce! Poslední krok už byl v letu, ale i ten se počítá!
Takže milý první roku života, o týden jsme ti utekli :-)
Hlásím všem, že dnes už synek sám vstal uprostřed místnosti a rozešel se po obývacím pokoji. Když zjistil, že nepotřebuje pomocnou ruku, chodil sem a tam asi hodinu. Potom už ho nožičky nechtěli ani nést :-) Takže plnohodnotně chodíme!
Jeho sestřička z toho měla ohromnou radost - stále s ním chodila a lákala ho někam jinam, než došel. Konečně zábava, když už může pochodovat sám a sestřičku pronásledovat! A nám nastává další etapa života! Odřená kolínka, běhání za synkem, když se dostane tam, kam nemá, a snad také trošku klidu, když už ho za ručičku držet nemusíme :-)
Medispot doporučuje
Další články blogera
Napište svůj názor