Práce pro děti jen pro radost?
Vydáno: 20.08.2011 19:49
, Autor:
Marrtas
Zklamání z dnešní doby, kdy lidé pro radost dětí nic moc nedělají.
Letos máme dvacáté výročí Karate Clubu v našem městě. Založení sice bylo o rok dříve, ale v jiné obci z ní potom přešel k nám. První rok jsem nastoupila s dalšími 97 lidmi, jako první nábor. Nábor děláme každý rok a nových členů je stále dost – sice ne jako na počátku, ale dost! Každý rok však také dost dětí odejde, ať už z důvodu přechodu na jinou školu, přesun zájmů nebo jiných. Dnes, po dvaceti letech, jsem spíše šedá eminence v pozadí J Dělám trenéra, jednatele a manažera klubu. Ostatní členové výboru jsou „mé děti“ z náboru. Z původní sestavy jsem zbyla vlastně jen já. A ani se jim nedivím!
V dnešní době neziskových organizacím nic nepřeje. Odměny pro aktivní členy ve výboru máme jen minimální a práce je dost. Od trénování dvakrát týdně po kaučování dětí při závodech a odvoz na místo a zpět. Závody jsou celý školní rok mimo cca tří víkendů. Jinak se jedná o každou sobotu a jezdí se od 100 km do 350km vzdálených míst.
A ještě k těmto milým starostem se Vám naskytnou lidi, kteří dokáží děti okrást. Nejedná se o členy, ale o dospělé, kterým věříte a necháte je, aby děti hlídali a případně trénovali.
Jak člověk pozná, že zrovna tento člen není poctivý? Nějak předpokládám, že když dělá někdo s dětmi, tak poctivost musí být součástí jeho povahy. No a pak mě opravdu zabolí, když řeším zpronevěru peněz již potřetí, a pokaždé od lidí, které měli k dětem velmi blízko a děti jim věřily.
Jak si prověřit lidi? Už peníze nikdo do ruky nedostává a vše dělám sama. Pak ostatním předkládám účty a všem sděluji na Valné hromadě, za co peníze utrácíme. Všichni musí schválit každou položku a na konci roku je vždy kontrola peněz v pokladně i bance a všech účtů. Ale znamená to pro mě další práci navíc. Normálně peníze dostávali trenéři a pak zaplatili startovné, cesťáky. Nyní musím na každé závody a vybírat všechny peníze od dětí sama bez pomoci. Takže běhám a jezdím s tříletou dcerou a půlročním synem každý víkend někam a dvakrát týdně na tréninky. Moc se to už doma manželovi nelíbí, a ani mě to moc nepřekvapuje!
Ale ukončete působení klubu, když děti mají úspěchy a baví je to! Člověk přijde na trénink a bezelstnost a nadšení dětí vás nenechá to vzdát. I přes ty starosti a problémy s lidmi.
A tak se ptám – existuje ještě někde skupinka lidí, která dělá něco pro děti pro radost z jejich úspěchů nebo je to v dnešní době přežitek? Kde jsou ty lidi z pionýra, skautů a všech těch dětských táborů? Máte v okolí nějakého "blázna", co dělá pro děti něco zadarmo? Prosím vás o několik typů, jak přežít zklamání ze sobců dnešní doby.
Medispot doporučuje
Další články blogera
Napište svůj názor