Jak jsem (ne)byla nevěrná
Vydáno: 02.09.2010 08:00
Některé věci se prostě musí vyzkoušet, aby si člověk uvědomil, že vlastně nechce, aby se staly. Další příběh do Martiny soutěže.
Měla jsem měsíc před svatbou.
Původně jsme si ji sice plánovali jen tak, ale jak jsme zjistili o dva měsíce dříve, vdávat jsem se musela.
Nebylo na mě ještě nic znát a o mimikovi vědělo jen pár nejbližších příbuzných a kamarádů. Uspořádali jsme poslední velkou párty před svatbou.
Můj přítel ale musel narychlo odjet, takže jsem hostitelku dělala sama. Všechno vypadalo báječně – prasátko se pekla, až z něj odkapávala šťáva, hosté si pochutnávali na mých zeleninových salátech a ani domácí pečivo a koláčky nezůstaly nedotčené.
Samozřejmě nechyběl ani alkohol, ale já, vědoma si svého stavu, jsem si dala za celý večer jen jednu skleničku. No opravdu. Ale připadala jsem si, jako bych snad vypila celou láhev.
Ke konci večera se ke mně přitočil jeden přítelův hodně dobrý kamarád – taky už ve značně podnapilém stavu – a bez okolků mi navrhl, že teď si přece můžeme spolu beztrestně užít. Když už jsem těhotná, tak se stejně nic nepozná. Připadalo mi to v tu chvíli jako docela dobrý nápad – rozumějte, před mým přítelem/současným manželem jsem nikoho jiného neměla.
Vytratili jsme se do patra, kde byly ložnice. Byla jsem doslova nažhavená. Hrozně jsem se těšila – lákalo mě to zakázané. Být nevěrná, to přece obsahuje něco vzrušujícího.
Ještě v chodbičce před pokoji mě ta vášnivá nálada neopouštěla, ale když jsme měli vejít do ložnice, něco se ve mně zlomilo.
Připomněla jsem si, jak strašně přítele miluju a povedenému kamarádovi zabouchla dveře před nosem a zamkla za sebou. Ještě pár minut se dovnitř hlučně dobýval a pak to vzdal a šel se dolů vyspat. A ráno si z večerní příhody nic nepamatoval. Zato já si ho od té doby pamatuju dobře a dávám si na něj pozor.
A svému miláčkovi bych nebyla nevěrná za nic na světě.
Medispot doporučuje
Další články na podobné téma
Napište svůj názor