Letní láska?
Vydáno: 24.09.2010 07:00
, Autor: bokul
Láska prý hory přenáší. A někdy dokonce pomůže zachránit i život člověka. Poslední příspěvek do Martiny soutěže. Brzy se těšte na vítěze!
Koho vlastně můžeme nazývat letní láskou?
Osobu, s níž jsme promilovali jednu noc, celé léto nebo i osobu, která se v našem životě "zjevila", zasáhla do plynutí času a pak nenápadně zmizela? Na tyto otázky si musíme odpovědět každý z nás sám. Mne v souvislosti s letní láskou již delší dobu na mysl přichází jeden muž, kterého jsem poznala na internetu... Pojďte vy, čtenáři, posoudit, zda má nárok býti mojí letní láskou.
Již to bude několik let, co jsem chvíle na internetu trávila především hledáním partnera.
Prvotní nápad, přihlásit se do seznamky, jsem dostala po shlédnutí televizní reportáže, kde bylo řečeno, že žen, hledajících na internetu lásku je pouhých 20% - tedy na jednu hledající ženu připadající 4 muži! Tato kalkulace ve mne vzbudila naději, že se mi třeba právě pomocí internetu podaří najít tu mojí lásku.
Už na začátku mého vzpomínání musím podotknout, že jsem šťastně vdaná za člověka, který mne právě díky internetové seznamce našel. Nebudu však psát o tom, jak jsme se s mým mužem našli, nýbrž o seznámení s někým, kdo se v mém životě objevil ještě před tím. O Pepovi.
Již Vám nedokážu říct, kdy jsem na seznamovacím webu poprvé četla Pepovi řádky.
Je pravdou, že jsem si psala s mnoha muži, neb jsem se řídila heslem, že si každý zaslouží alespoň jednu odpověď. Pepa se po nějakém čase dostal do řad těch, kteří dostali k dispozici mé telefonní číslo a naše komunikace probíhala nejen přes internet. Posílali jsme si smsky zvláště ve chvílích, kdy jsem nemohla být u internetu.
Pepa miloval cestování a povoláním byl výpravčí. Zřejmě mne k seznámení s ním lákala i ta nádražácká uniforma s vidinou toho, že kdybychom spojili trvala své životy, měla bych konečně taky nádražácké výhody.
V té době nás od sebe dělilo cca 150 kilometrů během týdne a 100 kilometrů o víkendu. Bydlel ve městě, kde už jsem jednu lásku, nenaplněnou, zažila a já za každou podobnou maličkostí cítila závan naděje ve vztah.
Byly prázdniny a já, společně s mamkou a synovcem jsme se chystali na jižní Moravu na návštěvu řádových sester, tet mé mamky. Byla před námi cca 4 hodinová cesta, během které jsem si Pepovi dovolila poslat sms, ve kterém jsem mu oznámila, kam jedu a nenápadně jsem se zeptala, zda na náš zpožděný vlak budou čekat nebo nechají-li nám náš přípoj ujet. Oněch vyměněných sms bylo více... A jelikož byl Pepa v práci, domluvili jsme se, že se setkáme alespoň na okamžik na nádraží, kde jsme při naší cestě přestupovali. Byla jsem neuvěřitelně natěšená. Velice jsem se těšila, až Pepu uvidím. Čím jsme se ale blížili více k oné stanici trochu ve mne začal vzrůstat strach. Strach z toho, že se mi Pepa nebude líbit.
Když jsme dojeli do přestupní stanice, museli jsme absolvovat přesun k našemu osobáku, který byl již velmi zaplněn cestujícími.
Pepa slíbil, že přijde náš vlak vypravit, ačkoli to byl asi v oné stanici první a poslední osobák, který vypravoval. Běžně totiž vypravoval vlaky mezinárodní. Nicméně domluvil se s kolegou, že by potřeboval jít vypravit onen vlak.
Chvilkama jsem vykukovala z okýnka a říkala jsem si, jak ten Pepa bude vypadat. Na nástupišti se objevila uniformovaná osoba a já byla trochu zděšena, vždyť to byl více jak padesátník!!!
Byla jsem tak zděšena, že jsem se už bála vykouknout, aby si mne nějaký úchyl z internetu nepřišel jen vyfotit.
Na straně druhé, měla jsem s sebou mamku, která říkala "když už sis to domluvila, tak tam běž". Synovec byl mnohem odvážnější a z okna osobáku vyhlížel chvílemi více jak já. ve mne každou sekundou vzrůstalo větší a větší napětí a já se bála čím dál tím víc.
Nakonec jsem si dodala odvahy a na výpravčího, který přicházel k osobnímu vlaku, jsem mávla. Byl to krásný muž - na pohled bych řekla, že bychom se k sobě mohli hodit.. V té uniformě mu to navíc neuvěřitelně slušelo. Jak jsem ale vykoukla z dvířek osobáku, abychom spolu mohli prohodit pár slov osobně, přiběhl průvodčí a začal mne bombardovat, zda chci tím vlakem jet, nebo co dělám.
Pepa průvodčího trochu uzemnil. Prý až si to se mnou vyřídí, vlak pojede. Nebojte se, vlak kvůli mne nebyl zpožděný :-) Z těch pár vyměněných slov jsem nabyla neuvěřitelně pozitivního pocitu.
Pepa se mi prostě zalíbil - prý to na mě bylo nepřehlédnutelné - byla jsem celá červená :-) Mamka i můj synovec Staník z toho byli vysmátí. Pár slov na nádraží zintenzivnělo výměnu našich sms A to po celou dobu pobytu v klášteře. Najednou jsem cítila, že jsem nedaleko zamilování se. Přes textovky jsme si domluvili, že až pojedu domů, zajdeme společně na kafe.
Pepa nezklamal, v domluvený čas na mne čekal a já měla cca hodinku na kávu s ním. Mamku a synovce jsem pověřila malou procházkou po městě. S Pepou mi to rychle u kávy utíkalo, mluvil především o sobě a svém posledním zklamání. Více než mluvit jsem využila schopnost naslouchat. I přes bolavý příběh Pepy jsem neztrácela naději, že by to mohlo vyjít. Minuty utíkaly a my museli na nádraží, kde už mne netrpělivě vyhlížela mamka se synovcem. Měli jsme totiž společnou jízdenku, která byla v mém batohu.
Náš vztah, zatím nepojmenován, pokračoval opět komunikací přes internet, sms a následně i hodinovými telefonickými rozhovory.
Pepa si pak udělal cestu i za mnou.
Při procházce městem jsme opět příjemně povídali a on se mi svěřil, že momentálně není schopen milovat. Vše jsem se snažila pochopit a samozřejmě jsem to akceptovala s jakousi důvěrou v to, že se to přeci může jednoho dne zlomit. Ony hodinové telefonní hovory začaly být stále častější v nočních hodinách - mezi jedenáctou a dvanáctou.
Jako pracující člověk jsem spíš měla spát, ale já jsem nikdy Pepův hovor neodmítla. vždy se mi svěřoval s tím, co ho trápí. Až mi vylíčil, že už měl připravenou sebevraždu. Snažila jsem se ho vždy vyslechnout a vést hovor tak, aby přišel na pozitivní myšlenky. Trápilo mne, že díky vzdálenosti mu nemohu pomoci osobně.
A pak přišel jeden osudový den, kdy jsem se právě chystala s kamarádem do krytého bazénu. Po cestě do bazénu jsem totiž měla obrovské nutkání Pepovi zavolat. Volala jsem, ale on mi hovor nepřijímal. Po třech pokusech jsem to vzdala s tím, že asi nemůže hovor přijmout.
Netrvalo ani pět minut a Pepa mi volal zpět, že jsem ho prý vzbudila, že měl v sobě prášky na spaní a už realizoval odchod z toho světa. Měl to prý dobře vymyšlené a já mu do toho svým zvoněním vstoupila. Jeho hlas byl jako když mluvíte s unaveným nebo opilým člověkem. Náš hovor mne trochu "rozhodil". Šla jsem plavat a pak na privát a druhý den do práce.
Druhého dne jsem dostala na svůj telefon od Pepy smsku. Díky Tobě ležím na psychiatrické JIP. Chtěl jsem to skoncovat. Nevím, zda je to z oněch výše uvedených řádků jasné, ale svým telefonátem jsem překazila jednomu člověku snahu o ukončení života. Mohla bych být na to hrdá,co se mi podařilo tím, že jsem naslouchala Pepovým slovům. Nicméně v onen okamžik na mne najednou dolehl onen pocit zachránce.
Měla jsem radost, ale zároveň jsem byla neuvěřitelně vyčerpaná. Hospitalizací Pepy se uvedly nějaké další osoby do pohybu. Najednou Pepovy kamarády zajímalo, jak se má a proč to chtěl udělat. A já si říkala, škoda, že jste ho neposlouchali dříve, nicméně hlavní je, že to dobře dopadlo. Pepa kvůli pokusu o sebevraždu přišel o práci, ale dostal se na místo, kde měl lepšího šéfa a i lepší kolektiv.
Noční hovory byly u konce, i sms ubylo. I jakási šance na mé straně, že by Pepa byl ten pravý, dostala mnohem menší rozměr než významný. Náš "vztah" neskončil, dodnes spolu přes ICQ prohodíme pár slůvek, ale zdaleka už se nejedná o intenzivní konverzaci.
Pepo, promiň, že jsem tu dala tváří v tvář náš příběh... Já jsem v něm totiž cítila jakousi lásku. Kdybych nedokázala milovat bližního svého, kdybych nedokázala naslouchat, možná jsi tu už nebyl. A to by byla obrovská škoda. Dostal jsi druhou šanci žít a já zažila pocit někoho zachránit. Oba pocity jsou dost silné na to, aby je řádky dokázaly zprostředkovat. Je to ale opravdová vzpomínka na kus našich životů. Pepo, drž se, myslím na Tebe!
B.
Medispot doporučuje
Další články na podobné téma
Napište svůj názor