Letní proměna v labuť
Vydáno: 18.08.2010 09:30
Kdo a proč způsobil, že se z ošklivého káčátka vyklubala sebevědomá labuť? Další z vašich příběhů do Martiny soutěže.
Je tomu již 15 let, bylo mi tehdy sladkých 16 a nic se mi nezdalo otravnější než trávit dovolenou s našima.
Jeli jsme k tetě do Chorvatska, nikoho jsem neznala, furt mě otravoval mladší brácha, zrovna jsem řešila svou první podprsenku a lásku (která byla platonická a jen z mé strany...) - prostě nuda jak vyšitá.
První dva dny jsem ležela na pláži zarytá do zamilované knihy, tak poutavé až jsem si uhnala úpal a další den mi bylo moc špatně, ale jen do doby než přijela tetina dcera Vikica, byly jsme stějne staré a hned jsme si padly do oka.
Večer mě po dlouhém přemlouváni naši pustili s Vikicou ven. Ani nevím čím to bylo, jestli tím mořským vzduchem nebo tajemnem co mně čeká...cítila jsem se lehká a nadšená jak nikdy. Jeli jsme pěšky podél pláže, moře osvětloval srp měsíce, houpaly se na něm lodě a vzduch voněl solí, blížili jsme se k terase, která byla hezky osvětlená lampionama a pochodněma, byla tam spousta mladých místních lidí.
Hned nás přivítala Vikicina parta, tedy kdyby nebylo přítmí...hezky jsem sčervenala při každém seznámení, to bylo hezkých kluků a každý byl na mě zvědavý (na mě, které si nikdo nikdy nevšiml). Pro mě i pro ně to byla exotika. Dala jsem si to co oni, i když to zní divně meruňkový džus se šlehačkou a bylo to výborný (někdy to zkuste), ani nevím jak ten čas ušel a jestli jsem se o něčem bavila??? ale pak jsme vyrazli na pláž, na jedné kopě nechali boty, někdo naskákal do teplého moře a já najednou nevědela co, když jsem ucítila dotek ruky a už mě držel...nejkrásnější kluk z celé party a táhl mě k blízkým skalám. A já šla. Usadili jsme se stranou od ostatních, něco mi vykládal a taky já jemu, ale moc jsme si nerozuměli...hloupě jsme se tomu smáli a vykládali si dál, každý ve své řeči a něco nám šlo a něco ne. Koukaly jsme na hvězdy ukazovaly na lodě a moře. Čas se zastavil a všichni ostatní zmizeli. A já najednou cítila, že už nejsem tá obyčejná holka, ale že jsem výnimečná, to škaredé káčátko ve mě najednou zmizelo...
Ani si už nepamatuju jak sme šli domů ani na nic jiného z toho léta, vím, že ten hezký kluk se jmenoval Davor, ten večer jsem ho viděla poprvé a naposled, ale když jsi na to vzpomenu, v duchu mu vždycky děkuju, že ze mně udělal někoho jiného...ženu, která si umí vážit sama sebe.
Od té doby se do Chorvatska moc ráda vracím, teď už i se svým manželem, kterého jsem uchvátila právě proto jaká jsem :-)
Medispot doporučuje
Další články na podobné téma
Napište svůj názor