Dopady vrcholového sportu na zdraví
Vydáno: 30.06.2010 06:00
Sport nás baví, podporujeme v něm své děti, ale přitom si často nepřipouštíme, k čemu vlastně vrcholový sport vede.
související témata:
Kardiovaskulární onemocnění
|
Artróza / artritida
|
Sport, zdravý pohyb
Samozřejmě máme na mysli dopadu vrcholového sportu na tělesné zdraví. Současně probíhající MS ve fotbale nebo i nedávný jedenáctihodinový tenisový marathon ve Wimbledonu přímo vyzývají k zamyšlení.
Fotbal a ragby vedou k artróze
U bývalých fotbalistů a ragbistů není překvapivý podstatně vyšší výskyt artrotických změn, ale
paradoxne, je prokázáno, že vrcholový sport má největší dopady na kardiovaskulární aparát.
Důležitý je samozřejmě druh zátěže.
Rozlišujeme dva základní typy zatížení:
-
silové (vzpírání,kulturistika)
-
vytrvalostní (běh, plavání).
Většina sportu je směsicí obou těchto typů zátěže, jako např. veslování nebo cyklistika. U tzv. odporového respektive anerobního cvíčení byl již v 80.letech minulého století dokázán vědci krátkodobý vzestup krevního tlaku až na 480/350 mmHg (!).
U vytrvalostních sportů bývá vzestup krevního tlaku běžně k hodnotám okolo 180-200 mmHg.
Základní kardiovaskulární dopady sportovní zátěže
-
zvýšená spotřeba kyslíku při urychlení tepové frekvence
-
zvýšení srdeční práce při překonávání zvýšeného periferního odporu
-
během cvičení dochází k četným změnám hormonálního prostředí organismu s výrazným zvýšením sympatické stimulace srdce.
-
po ukončení zátěže dochází k prudkému poklesu sympatické aktivity. V tomto období se také častěji objevují arytmie a např. vasovagální synkopy u atletů bývají téměř výhradně v období po ukončení tělesné zátěže.
Další projevy nadměrné fyzické zátěže na srdečně-cévní aparát?
U sportovců se vyskytuje časté bušení sdce neboli palpitace částečně proto, že sportovci jsou navyklí více vnímat fungování svého organismu. Navíc způsob líčení přiznaků jako jsou např.
palpitace se mírně odlišuje od běžné populace. Bývalí vrcholoví sportovci mají větší incidenci arytmií a to síňových i komorových.
Vliv výrazné zátěže při vytrvalostním sportu i u starších věkových skupin nabývá na významu
zejména v době, kdy značně přibývá sportovců ve věku nad 40 let, kteří se účastní akcí, jako
jsou Londýnský či Pražský maratón. Existují dokonce i osmdesátníci, kteří se účastní triatlonových závodů typu Ironman. Protože jsou to často osobnostně velmi soutěživí lidé, jak
uvádí prof. Whyte z Research Institute for Sport and Exercise, je pravidlem i zvýšená spotřeba potravinových doplňků, jejichž dostupnost je i díky internetu velká. Některé z nich obsahují kofein, někdy dokonce i amfetamin, které mají proarytmogenní efekt.
Ironman z pohledu kardiologa
Tento typ vytrvalostní zátěže typu Ironmana má dva klíčové kardiovaskulární problémy.
-
termoregulace,
-
dostupnosti energií
Termoregulace je přímo navázána na vodní hospodářství, neboť pocení je základní způsob, jak se zbavit tepla vytvořeného cvičením. Obnova tekutin je složitá, protože nejde o samotné požití, ale hlavně o vstřebání požitých tekutin. Při zátěži dochází k redistribuci oběhu do svalové hmoty a to právě ze střev, kde ke vstřebávání dochází. Proto největší alchymií vytrvalostních sportovců je náhrada ztracených tekutin, jejich optimální složení a teplota, což ovlivňuje vstřebávání.
Při obnově energií jsou v první řadě v popředí cukry, které jsou při intenzivním cvičení nejvíce potřebné. Je zde však stejný problém jako se vstřebáváním tekutin. I zde je nutný trénink a nalezení jejich optimálního individuálního složení. Až po otestování vhodného složení pitných režimů a potravin k doplnění energií dosahují sportovci svých nejlepších výkonů.
Prof Whyte prohlásil v European Heart Journal: „Chvíle, kdy člověk pocítí žízeň, odpovídá již 1-2% ztrátě tělesné hmotnosti v tekutinách, což je u sportovce již pozdě a během sportovní aktivity již není schopen tuto ztrátu nahradit. Je nutné tomuto zabránit předem zvoleným pitným režimem."
Zdroj: Sportvital s European Heart Journal
Medispot doporučuje
Další články na podobné téma
Napište svůj názor